Jacques Brel - Něžná srdce

Někteří lidé mají srdce jako dům,
Do kterého se vchází bez zvonění.
Procházíš pokoji a doma nikdo není,
viděl jsi všechno, neviděl jsi nic.
Někteří lidé mají srdce jako led,
tak křehké, dotkni se ho, popraská.
Někteří lidé mají srdce ze skla
- ti nevydrží to co ty a já.
Něčeho se jim pořád nedostává,
tělo už pracuje a srdce teprv vstává,
trápí se opravdu a radost má jen v duchu.
Funguje bez tísně a bez poruch
Jen na palivo pařížského vzduchu.
Někteří lidé mají srdce něžné,
že nevyplaší sýkorky, když zobou.
Neumí držet krok a rytmus s dobou,
je rozdvojené, tam i tam.
Někteří lidé mají srdce rozlehlé,
až jde z těch nepřehledných prostor strach.
Neklid je popohání od zdi ke zdi,
i ve spánku jsou věčně na cestách.
Něčeho se jim pořád nedostává,
tělo už pracuje a srdce teprv vstává,
trápí se opravdu a radost má jen v duchu.
Funguje bez tísně a bez poruch
Jen na palivo pařížského vzduchu.
Někteří lidé srdce nechrání,
Je pro každého, jen ne pro ně.
Namáhá se jak tažní koně,
Když odklízejí padlé stromy z cest.
Někteří lidé mají srdce něžné
A rozlehlé a křehké jako led.
Jejich tep není rovný let,
Milují přerývavě, ve spěchu.
Něčeho se jim pořád nedostává,
tělo už pracuje a srdce teprv vstává,
trápí se opravdu a radost má jen v duchu.
Funguje bez tísně a bez poruch
Jen na palivo pařížského vzduchu.

Posted by Igor Pechanec Saturday, April 08, 2017 9:31:00 PM Categories: Verše