Konstantin Simonov - Čekej na mne a já se ti vrátím....

Čekej na mne a já se ti vrátím, jenom musíš doopravdy chtít.
Čekej, i když slunce se ti ztratí v lijavcích, jež smutkem budou znít,
čekej, i když vánice se žene, čekej, i když venku plane žár,
čekej, i když každý zapomene, čekej, i když nikdo nečeká.
Čekej, i když poslední má psaní přestanou ti chodit z dálavy,
čekej, i když každý při čekání nakonec se jednou unaví.

Čekej na mne a já se ti vrátím, jenom nesmíš nikdy poslechnout
toho, kdo zlou radu dá ti - že prý věčně čeká jenom bloud.
Ať oklame třeba vlastní matku krutá zpráva, že mne kryje zem,
ať podlehnout zoufalému zmatku všichni ti, jimž byl jsem přítelem.
Naposled ať zavzpomíná s číší v ruce na mne kamarád,
čekej na mne a tu číši vína nepospíchej do ruky hned brát.

Čekej na mne a já se ti vrátím, navzdory všem smrtím přijdu zpět.
A kdo víru v návrat můj už ztratil, štěstí mé mi bude závidět.
Kdo nečekal, ten nepochopí, že tam v pekle střel a požárů
čekání tvé zanechalo stopy - vyrvalo mě smrti ze spárů.
Uchovává však naše paměť stálá, jak jsem přežil krupobití střel:
ty jsi prostě čekat dokázala, jak to nikdo jiný neuměl.

Posted by Igor Pechanec Thursday, May 11, 2017 6:00:00 PM Categories: Verše